středa 22. října 2014

Drill či vzdělávání

Co mne naučila škola? Plno teoretických znalostí, které jsem dávno zapomněl či je nikdy nepoužil. Ale co nevím si snadno najdu na googlu. Co mne odnaučila? Odnaučila mne se učit. Odnaučila to skoro všechny z mé třídy.


VESNICKÁ ŠKOLA TEHDY

Ve třídě nás záhy rozdělili na ty, kteří budou ti chtřejší a ty, co busou hlopí. Na vesnicitohle třídění tehdy probíhalo dle rodičů. Dosažené vzdělání a pracovní zařazení rodičů se stalo klíčem k určení inteligence. Dnes by to tak nebylo, ale došlo by k rozdělení dle skutečnéé momentální inteligence a předpokladů dítěte. Nezáleží na tom, jaký jeužit klíč, dležitější je důsledek tohototřídění.
Z hlediska učitele je potřeba rozdělení zřejmá, má těch dětí ve třídě moc, na to aby mohl pracovat s dětmi inviduálně. Vnitřním rozdělením si pomůže, aby se mohl více věnovat těm po zadu.
Ale je těžké se pak uchránit subjektivitě hodnocení. Zvláště v případě kdy se hodnotí pouze nepočitatelné hledisko. A znalosti takové jsou. Není tto seznam položek, ale puzzle - chybějící dílky v obraze. Zeptejte se na nezařazené dílky či část která zatím není poskládána, a nedozvíte se o  celku nic. Na vesnické školese osobnímu ovlivnění nijak nebránili, a na svém rozdělení trvali i přes snahy dětí. Jaký byl důsledek? Komu ublížili? Komu pomohly?
Po patnácti letech jsem na setkání třídy, jako ten který se odstěhoval a pohlížel na vše po letech zvenčí, hledal odpovědi čeho kdo dosáhl.

A výsledke je že bylo ublíženo všem. Obě skupiny to odnaučilo se učit a usilovat. Ti chytří se snažit nemusela, bylo jim to nabízeno zdarma. Jejich inteligence nebyla rozvíjena, jejich snaha zastavena v sladkém dostávání. Po základce šli na gympl, kde se prudce zhoršili, neuměly se učit. Ti nejlepší dopadly nejhůře. Stěží prošli gympl, víc nemají. Nejsou s titulem, jako jejich rodiče. A nemají vůli bojovat, chtějí dál dostávat. Marně.
Ti co se neučili, protože to nemělo smysl, přes veškerou snahu byla vždy dokázána naše neznalost, jsme si zvykli na,pozici dole. I my jsme se přestaly učit, i my ztratili touhu chtít. Zdánlivě stejný výsledek. Ale další škola,v pořadí, kde to najednou šlo o tolik snadněji, kde se náš prospěch bez snahy zlepšil o stupen až dva, byl spíše motivační. Stačilo přidat trochu snahy a propadající měl průměr známek 1,2. To nám dalo chuť dosáhnout ještě vyšší vzdělaní. Na truc vesnici a jejímu roztřídění. Tento druh motivace je špatný, ale výsledek mít může.
Jediný důvod, proč jsem,nedostudoval výšku, já propadající záklaďák, byla špatná motivace. Přenesl jsem se přes svou nenávist. Už jsem nepotřeboval nikomu nic domazovat na truc. Což vedlo k tomu, že jsem se nenahčil hčit. To až mnohem později.

Na srazu třídy pozorujete dřívější premianty a jejich propad.  Premiantka třídy, holka která se mi líbila ale,bohužel jsem byl na opačném pólu třídy, nucená rodiči šprtat celé dny, skončila s psychickými problémy dole. Další jedničkáři s gymplem těžce prolezlým stále na vesnici bez větší snahy a perspektivy než večerní pivo v hospodě. Jsou tam spolu s těmi, kteří měli nejhorší prpspěch, a školu nenáviděli dost na to, aby se nenechali motivovat. Hospodští povaleči. Jen pár dosáhlo na titul, či to zkusilo, pár spíše ze spodního spektra.


PROCES UČENÍ

Nechci nadávat na učitele, mám jich v rodině dost a vážím si jich. Ona není chyba v učitelích, ale v systému učení. 
I jako dospělý se musím stále učit a učím. Jednou za čas měním zcela své povolání a činnost a vstupuji do nových vod. Vždy, když už mi můj život nemá co nového dát a naučit.
Mám tři předškolní děti a ty od mala také učím. Učíme se spolu. Zároveň již i sám lemtoruji, to jest učím, hlínřinu - odborné řemeslo. Tak že nejsem lajk a kverulant, který brblá nad snahou jiných.

Pár věcí které blokují proces učení:
  • Direktiní přístup autority - i když to určitému procentu vyhovuje, přesněji zvládnou to, ty ostatní to může dráždit. A určité proce z nás je nastaveno tak, aby tento nerovnovážný přístup bortili. Díky jim za to. Bohužel model klasické školy je takto postaven a bortící problémáři dostanou status narušitelů. 
  • Není vnitřní potřeba - je snadné se učit, když znalost v té chvíli chci, zajímá mne, nebo ji potřebuji. Jsem naladěn na související činnost či přemýšlím nad tím tématem. Je zájem. Snaha vzbudit zájem uměle je trošku naivní. To nefunguje na kazdého. Každé dítě je invidualista. V určitém směru rychlejší, někde jej to zatím nezajímá. Není připraveno. Snažit se dostat do paměti věc, která mne nezajímá, je zbytečné a krátkodobé. Dospělý by to nedělal, pokud není motivován vyším cílem. A z hlediska školy, známka je dost povrchní motivace.
  • Společná neznalost - děti i dospělí se učí navzájem. Zeptám se a je mi odpovězeno. U dětítoto funguje perfektně. Mladší se učí od starších sourozenců a ti od starších dětí. A když se já jdu naučit nový obor, nejdu do školy, ale,mezi lidi co se tím živí, co to dělají.  Tam jde učení snadno a rychle. Přesto škola roztřídí děti dle vqku, sebere jim přirozený zdroj informací, aby ji soustředil do jediné direktivní autority učící poslušnosti. (Pro přesně tohle zavedla Marie Terezie školství dle modelu Pruské kadetky. Vychovat poslušné nepřemýšlící stroje. A model se stále nezměnil).
  • Přirozené učení je z osobní zkušenosti. Vše se tak učit nemůžeme, protexistuje ještě zástupný princip, skrze příběh. Tyto dvě metody nás provázely od počátků věků. Nejhorší způsob učení je memorování dovedností, které nám nejsou blízké, náš svět bezprostředně neobsahuje. Přesto klasické vzdělání užívá tento model jako většinový. (Možnosti užití příběhů jsko proces učení jsem zde na tomto blogu již probíral.)


UČENÍ JE PŘEDEVŠÍM ZÁBAVA

Učím dospělé a ty to baví. Učím své děti a ty to baví. Učím sebe a baví mne to. Ne proto že se snažím, aby to znělo zábavně, ale protože je i sebe učím to, co se chci učit. Co mne zajímá. Co chci dělat. A přes všechny prognózy nevzdělanosti, mne lřesto právě toto připravuje nejlépe k tomu, čím se chci živit. A i mé děti překvapivě nezůstávají anlfabatety kteří se naučili jen kraviny. Je zajímá možnost si zavázat tkaničky, přečíst písmena, podepsat, jak je možné že nespadneme ze zeměkoule, jak funguje auto, a tisíce dalších věcí. 
Učení je zábava. Poznávat věci osobně, přicházet jim na kloub je zábava. Zkoušet nové dovednosti a získávat  nich cvik je zábava. Poslouchat příběhy je zábava. 

2 komentáře:

  1. Kdo se nenaučil se celý život učit, nenaučil se to nejdůležitější. -Rainer Haak

    OdpovědětVymazat
  2. Klára Matoušková29. listopadu 2014 v 1:28

    pěkný článek, ale nechte si to od někoho editovat, nebo to alespoň projeďte F7 - bez dobrodružného odhadování chybějících písmen do slov se to bude číst jedna báseň!

    OdpovědětVymazat